Projev předsedy vlády ČR Mirka Topolánka na jednání III. evropsko-ruského ekonomického fóra ve Vídni dne 23.4.2007

Dovolte mi abych v úvodu poděkoval organizátorům tohoto setkání – Evropskému fóru Alpbach a Východnímu institutu. Téma dnešního fóra „Evropa-Rusko– perspektivy spolupráce“ je vysoce aktuální.

Sám název fóra jako by odpovídal na klíčovou otázku ruských dějin. Je ruská země evropskou mocností, nebo tvoří svébytnou civilizaci? A hovořil o tom už profesor Migranjan.

Aniž bych chtěl do této debaty nějak nepřiměřeně zasahovat, budu se dnes řídit tím, co předurčuje onen název: „Evropsko-Ruské fórum. Ostatně mám za to, že příznivci vlastní, na Západu nezávislé identity, mají v dnešní ruské společnosti spíše převahu. Odpověď na otázku, zda je to dobře, nebo špatně, je spíše politický problém, ale částečně by nám mohlo napovědět i toto dnešní ekonomické fórum.

Rusko váže k Evropě mnoho historických, ekonomických i kulturních vazeb. Přesto nemá smysl popírat, že je zároveň centrem pravoslavné civilizace a jako takové je něčím více, než jen částí Evropy. Ale i něčím více, než jen euroasijskou mocností.

Rusko a Evropa jsou dvě civilizace, které spolu po staletí soupeří, ale zároveň spolupracují. A vždy, když dokázaly najít společnou řeč, kladné efekty byly doslova globální. Dobrým příkladem stoletý mír po Vídeňském kongresu. Onen slavný koncert velmocí.

Myslím, že nyní máme novou šanci na koncert velmocí. Tentokrát k Rusku a sjednocené Evropě přistupují Spojené státy. Stejně jako před dvěma stoletími jde o stabilitu, o zachování řádu věcí v souboji s chaosem, který představuje mj. i mezinárodní terorismus.

Bezpečnost a stabilita však nezávisí jen na vojenské a zpravodajské spolupráci. Neméně důležitý je hospodářský rozvoj. Mám tím na mysli nejen bilaterální vztahy Evropa-Rusko, ale i spolupráci právě v regionech, které představují potenciální hrozbu bezpečnosti a stabilitě. Schopnost spolupráce sil OSN, NATO, RF, evropských bezpečnostních sil při vojenských, ale hlavně mírových, rekonstrukčních a rozvojových akcích je a musí být základem budoucí mírové architektury v globálním světě.

Evropská unie prochází po přijetí dvanácti nových členů obdobím sebereflexe a potvrzováním identity. Musí najít způsob, jak čelit aktuálním výzvám, jakou je konkurence vznikajících ekonomických center v Asii, či pokračování její civilizační mise, jíž je rozšiřování prostoru stability, míru, bezpečí a prosperity. Chtěl bych ubezpečit profesora Migranjana, že EU není v krizi, EU nemá žádné vážné problémy a Moskva tak nemá jediný důvod, proč EU zpochybňovat a jednat zvlášť s tzv. starými a novými zeměmi.

Svým rozšiřováním se Evropská unie přibližuje Rusku. A jakkoli je Rusko příliš velké, aby se stalo přímo součástí EU, obě civilizace by mohly a měly umět těžit z kvalitních vztahů se sousedy.

Rovněž Rusko prochází vnitřním vývojem. Liberální reformy stabilizovaly ekonomiku a nastartovaly solidní růst. Zároveň Rusko musí řešit sociální a demografické problémy a stejně jako Evropa se vyrovnávat s globální asijskou konkurencí. Také je čekají dvoje volby: na konci roku parlamentní a příští rok prezidentské. Pozorováno zvenčí dochází k nové centralizaci moci a novým velmocenským ambicím. Zvládne Rusko volby a následující období bez otřesů? Je doba zralá na tuto diskusi?

Mohlo by se zdát, že doba, kdy jak Unie, tak Rusko řeší svou vnitřní situaci, je málo vhodná pro definování budoucích parametrů vzájemné spolupráce. Na druhé straně je zřejmé, že dosavadní Dohoda o partnerství a spolupráci z roku 1997 již neodráží aktuální potřeby.

Za těch deset let se mnohé změnilo na obou stranách. Naším zájmem je, aby se v brzké době rozběhla jednání, která vyústí v novou smlouvu odpovídající úrovni a rozsahu našich vzájemných vztahů a potenciálu obou mocností.

Rusko je významný obchodní, energetický a surovinový partner EU. Rusko bylo, je a bude klíčovým dodavatelem energetických surovin do zemí EU, včetně České republiky.

Dodávky ropy a plynu do Česka tvoří téměř 82 % českého dovozu z Ruské federace. Energetické produkty tvoří více než 60% celkového vývozu Ruska do Evropy, což se ročně rovná více než 60 miliardám Euro.

Šedesát procent ruského vývozu ropy směřuje do EU, což představuje přes 25% celkové spotřeby ropy EU. Navíc 50% vývozu ruského zemního plynu končí v EU, což představuje více něž 25% celkové spotřeby plynu v EU.

Máme zájem na tom, aby tyto dodávky byly stabilní a bezpečné, aby existovaly transparentní vztahy mezi odběrateli a dodavateli, aby existovala možnost přístupu k transportním kapacitám a standardní ochrana investic.

Věříme, že Rusko nebude perspektivně využívat energetickou politiku coby nátlakový prostředek v zahraniční politice. K problémům členských států a bilaterálním sporům s Ruskem musí EU přistupovat komplexně a hledat řešení na základě principu solidarity.

Energetickou bezpečnost nelze vyřešit pouze budováním vnitřního trhu, ale především pomocí jasné a jednotné politiky EU vůči Rusku vycházející z principů Evropské energetické charty.

Rusko a Evropa jsou na sobě v oblasti energetických surovin vzájemně závislé. Zároveň je před námi výzva snižování emisí skleníkových plynů. Bez participace RF a dalších globálních hráčů – USA, Číny, Indie – na cílech EU jsou prosazované závazné cíle při podílu EU na světových emisích 14 % směšné. To jsou důvody, proč by energetika měla zůstat i v nadcházejících letech v popředí společné agendy.

Otevírá se tu velké pole pro spolupráci při investicích jak do efektivní a bezpečné přepravy a výroby energií, tak do snižování energetické náročnosti. Potřebný rozsah těchto investic v příštích letech bude obrovský, stejně jako jejich strategický význam.

Co se týká další hospodářské spolupráce, Česká republika podporuje vstup Ruska do WTO, neboť tento krok povede ke zvýšení transparentnosti a lepšímu fungování podnikatelského a investičního prostředí.

Podporujeme rovněž myšlenku vytvoření zóny volného obchodu mezi EU a Ruskem a postupného sbližování právních a regulatorních mechanismů volného obchodu.

Nesmíme zapomínat ani lidskou dimenzi vzájemných kontaktů. Česká republika vítá readmisní dohodu a dohodu o zjednodušení vízového styku mezi EU a Ruskou federací. Za předpokladu dalšího posílení spolupráce v oblasti justice a vnitra je legitimní diskutovat i o perspektivě úplného zrušení vízové povinnosti.

Ještě se chci trochu více zmínit o bezpečnostní spolupráci, kterou jsem zmínil v úvodu. Rusko je důležitým globálním aktérem v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky. Čelíme přitom stejným hrozbám: terorismu, šíření zbraní hromadného ničení, organizovanému zločinu, který je spojen např. s pašováním drog z Afghánistánu.

Zde je doposud ne plně využitý potenciál k prohloubení oboustranně výhodné spolupráce. Otevřená výměna názorů mezi EU, USA a Ruskem je důležitá i pro řešení zamrzlých konfliktů v Moldavsku a na jižním Kavkaze. Společným zájmem rovněž je, aby v Bělorusku nedocházelo k porušování základních občanských svobod a principů demokracie.

Nemůžu zde nezmínit vztahy NATO-Rusko. V roce 2007 si připomeneme desáté výročí vzniku kooperativního mechanismu Stálé společné rady (Permanent Joint Council, PJC), respektive pět let od její transformace do dnešní Rady NATO – Rusko (NATO-Russia Council, NRC).

Za tuto dekádu se alianční vztahy s Ruskem staly důležitou součástí evropské bezpečnostní architektury. Věřím, že tato spolupráce se bude dále rozvíjet.

A rovněž věřím, že Rusko nevnímá geografické přibližování NATO jako ohrožení svých bezpečnostních zájmů. Ostatně nejbezpečnější hranice Rusko sdílí právě s členskými zeměmi NATO a EU, což svědčí o tom, že NATO naopak šíří směrem k Rusku stabilitu.

Česká republika vnímá Ruskou federaci jako významného partnera. Naše vztahy, jak bilaterální, tak ekonomické a pracovní, nejsou zatíženy žádnými politickými otázkami, které by bránily jejich dalšímu rozvoji. To nám umožňuje postupně řešit všechny aktuální problémy a otevřenou výměnu názorů i na témata, na které mají obě strany odlišné názory.

Nadcházející oficiální návštěva prezidenta Václava Klause v Ruské federaci (26.-30.4.2007) je pro nás v tomto smyslu vyvrcholením současné etapy ve vzájemných vztazích.

Když svou přednášku stručně shrnu, pak budoucí perspektivy spolupráce Evropa-Rusko vidím v posilování vzájemné odpovědnosti za globální bezpečí a stabilitu. Ať už se jedná o energetickou bezpečnost, stabilitu v explozivních regionech, či boj proti terorismu.

Dovolím si zakončit slovy velkého ruského spisovatele a myslitele Fjodora Michajloviče Dostojevského: „Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.“ A to by mohlo být tečkou mého vystoupení i mottem tohoto ekonomického fóra.