Projev předsedy vlády ČR Mirka Topolánka na 14. setkání prezidentů středoevropských zemí v Brně

Velice si vážím toho, že mohu vystoupit na tomto fóru, které hostí prezidenty středoevropských zemí. Vítejte v Brně, přátelé. A těší mě, že pojem střední Evropa právě zde a právě teď nabývá skutečného významu. Vždyť z původní schůzky čtyř hlav států v Salzburgu se postupně stalo setkání, kterého se dnes v Brně účastní 18 prezidentů. Budí to téměř dojem, že se střední Evropa zvětšuje. Pravdou bude spíše, že se zvětšuje význam této akce a chuť se jí zúčastnit.

Pro Českou republiku je ctí být hostitelem této úctyhodné společnosti. Společnosti, která je svým způsobem unikátní. Od počátku nebylo cílem hlav států vytvořit novou multilaterální instituci, ale místo a prostor k diskusi, k otevřené výměně názorů a zkušeností.

Jedinečnost tohoto fóra dále spočívá také v tom, že se zde setkávají představitelé starých i nových členských zemí EU a také zástupci zemí, které jsou dosud mimo unii.

Máme tedy možnost otevřeně si promluvit o problémech, které nás trápí v Evropě, ve střední Evropě, v EU. Máme možnost, na základě naší zkušenosti, upozornit dosud nečlenské země na chyby, kterých jsme se my sami dopustili. Je užitečné promluvit si i o tom, jaké jsou názory a situace těch, kteří se chtějí stát členy evropského společenství a stojí před jeho branami. Mám pocit, že až příliš debat na téma evropské spolupráce a dalšího rozšíření se vede směrem opačným. Naslouchejme názorům zemí, jejichž pohled a názory nejsou ještě zatíženy a zaslepeny konvencemi a každodenní rutinou unijní politiky. Tak jako my jsme přinesli do EU nový vítr, nové pohledy, jinou zkušenost z posledních desetiletí a podle mého hlubokého přesvědčení i novou kvalitu, tak i oni naši diskusi nepochybně obohatí.

Pro Českou republiku znamená toto setkání příležitost, jak aktivně přispět do celoevropské debaty, ukázat, že jsme připraveni nést svůj díl odpovědnosti za osud kontinentu a pomáhat ostatním tak, jako dříve jiní pomáhali nám.

Součástí této odpovědnosti jsou i témata, která jsou pro zahraniční politiku ČR stěžejní a o kterých chci dnes promluvit: Obrana kontinentu před raketami nesoucími zbraně hromadného ničení a příprava českého předsednictví v EU.

Co se týká protiraketové obrany, my nyní vedeme velice širokou a odpovědnou celospolečenskou diskusi doma i odbornou v NATO o všech geopolitických, bezpečnostních, ekonomických, zahraničně i vnitropolitických, právních, vojenských a zdravotních aspektech tohoto kroku.

Zdůrazňuji, že bychom tuto debatu ani nezačali, kdyby už na jejím počátku nebylo jasné, že obrana Evropy proti raketám tzv. darebáckých států je nutným krokem, který významně zvýší bezpečnost nejen naši, ale i našich evropských spojenců a sousedů. Ostatně Rusko činí totéž.

Připadá mi rozumné, v logice posledních mírových kroků na jedné straně a nové hrozby terorismu na straně druhé, spíše než se vzájemně strašit rozsáhlými arzenály jaderných útočných hlavic, instalovat obranu proti nim. Připadá mi rozumnější nahradit na západní Evropu namířené rakety SS 20 systémem kolektivní obrany proti náhodným i organizovaným, fakticky ale teroristickým útokům.

Ale snad ještě důležitější, speciálně pro nás, je symbolická rovina tohoto rozhodnutí. 30. června 1991 opustila tehdy ještě československé území noha posledního sovětského okupanta. Tehdy jsme po svobodě v listopadu 1989 získali i skutečnou nezávislost. 12.března 1999 jsme vstoupili do NATO a získali tak bezpečnostní garance kolektivního charakteru. Datum ratifikace smlouvy s USA o umístění výsostně obranného prvku protiraketové obrany, toto dobrovolné, svobodné rozhodnutí, bude završením procesu znovuzískané svobody a odpovědnosti za toto svobodu.

Ochota podílet se na společné obraně je výrazem onoho dospění České republiky, která se tak ze země pasivně přijímající záruky bezpečnosti od jiných, stane státem, který se sám aktivně podílí na zajišťování bezpečí pro druhé. Státem, který plní své spojenecké závazky. Státem, který cítí svou spoluzodpovědnost. Státem, který vnímá nová globální rizika a je jim připraven s přáteli a pro přátele čelit.

Jestliže podíl na protiraketové obraně pomáhá naplňovat jeden ze dvou základních cílů původního Společenství uhlí a oceli, jehož padesátileté výročí jsme nedávno oslavili a to: zajištění míru a bezpečí – pak na ten druhý cíl – cestu k prosperitě – se chceme zaměřit v našem předsednictví EU v první polovině roku 2009.

Jsme přesvědčeni, že původní záměr, který stál na počátku evropské integrace, je stále platný. Že je třeba i nadále pokračovat v odstraňování veškerých bariér, které brání uplatňování plné svobody občanů, které brání rozvíjení obchodu, které brání podnikání.

Proto jsme zvolili motto našeho předsednictví: Evropa bez bariér.

Chceme bourat bariéry, které stále dělí kontinent. Chceme, aby nebyly rozdíly mezi starými a novými zeměmi v přístupu ke čtyřem základním svobodám EU. Omezení, která jsou vůči novým zemím praktikována, nemají racionální ekonomický základ, ale jsou výsledkem iracionálních obav a předsudků.

Chceme, aby dveře do unie byl otevřeny pro všechny, kteří splní příslušní kodaňská kritéria (a my víme, jak jsou tvrdá). Jde zejména o země západního Balkánu , východní Evropy a Turecko.

Chceme, aby Evropská unie dále rozvíjela rozvíjela svou politiku sousedství, v jejímž rámci získají nečlenské země nejen přístup ke společnému trhu, ale přispějí k bourání i těch dalších bariér, zejména kulturních, psychologických.

Chceme, aby pokračovala liberalizace vnitřního trhu EU, aby se omezila zbytečná byrokracie, regulace a vysoké daně, které jsou bariérami v podnikání. Potřebujeme zvýšit inovační schopnost a konkurenceschopnost evropských firem , aby obstály v globální soutěži.

Chceme bránit vytváření nových bariér a sfér vlivu v oblasti energetické bezpečnosti. Je v zájmu všech evropských zemí nedovolit, aby se energetická politika stala nástrojem prosazování zájmů velmocenské zahraniční politiky.

Chceme rozvíjet regionální spolupráci. Jejím úspěšným výsledkem dosaženým v rámci Visegrádské čtyřky a dále spoluprací s dalšími novými zeměmi bude rozšíření Schengenského prostoru v původním termínu.

Chceme bourat bariéry v vztahu k třetím zemím v rámci WTO. Jde zejména o reformu společné zemědělské politiky, která zatěžuje rozpočet EU a brání zemím třetího světa v přístupu na trh unie.

Když to vše stručně shrnu, chceme v evropském prostoru bourat bariéry nejen politické a ekonomické, ale i kulturní a psychologické.

Jsem si vědom toho, že ne vše, co jsem zde řekl, bude přijímáno všemi kladně a bez námitek. Ale od toho zde přeci jsme, abychom otevřeně diskutovali, abychom se snažili identifikovat příčiny případných rozporů a pak se je snažili odstraňovat.

My nutně v Evropě potřebujeme novou dynamiku, potřebujeme nové impulsy rozvoje. Bez upřímné debaty, bez odvahy změnit ustálená schémata, se ale nikdy nepohneme vzhůru. Výstižně a krátce to řekl Winston Churchill: Draci stoupají proti větru – nikoli po větru. Vytvořme tedy společně ze střední Evropy tohoto evropského draka, garanta bezpečnosti a tahouna budoucí prosperity! Děkuji vám za pozornost a přeji vašim diskuzím dobrý vítr.