Projev předsedy vlády ČR Mirka Topolánka ke stabilizaci veřejných rozpočtů, přednesený v Poslanecké sněmovně dne 7.6.2007

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vystupuji jako předkladatel se závěrečným slovem a do úvodu si pomohu jako obvykle několika větami, které jsem sám neřekl ani nevymyslel.

Velice si vážím dvou evropských politiků, kteří buď skončili nebo končí svoji národní politickou kariéru. Jeden z nich se jmenuje Tony Blair, druhý se jmenuje José Maria Aznar. Aznara znám více než Blaira, i když s Blairem se také potkávám a setkám se ním znovu příští středu. Aznara jsem potkal včera. Obou těchto lidí si vážím, byť jsou každý z rozdílných stran politického spektra.

Tony Blair v roce 1996 napsal do Sunday Telegraph: "Politika není exaktní věda, jak se domnívali marxisté. Je stejně složitá jako lidská přirozenost a musí ponechávat otevřenou možnost rozhodovat se a přebírat odpovědnost. " A já vás dnes žádám, abyste si ponechali otevřenou možnost rozhodovat, abyste byli schopni přebrat odpovědnost.

José Maria Aznar řekl větu, která zní samozřejmě pravicovým politikům velmi libě, ale týká se i levice: „Ohrožením Evropy jsou tzv. light politiky. Politiky závislé na průzkumech veřejného mínění bez ochoty prosazovat nepopulární reformní projekty.“

Pokuste se, prosím vás, chovat tak, abyste byli schopni prosazovat i potřebné nepopulární projekty a nejen ty, které vycházejí z průzkumů veřejného mínění.

A přidám citát, který je z mé oblíbené knihy „Politika pro každého“ od spisovatele Procházky, člena ÚV KSČ, muže pražského jara. Říká: „Je zbytečné přemlouvat hasiče, ať se v předsíni přezouvají, když hoří celý dům.“ Já tím nechci nikoho děsit, to v žádném případě. Já jsem vždy měl na mysli to, abychom byli schopni řádně vysvětlit, jaký je stav veřejných financí, jaké jsou hrozby. To je to moje „strašení“ - říkání pravdy. Možná nepopulární, ale nutné. Nebojme se říkat lidem pravdu.

To, že někteří lidé, jak už říkal Petr Nečas, se podíleli se na založení požáru a dnes vyzouvají hasiče, je jenom kolorit dnešní - jak už řekl Jiří Paroubek - velmi zajímavé a vyhrocené politické situace.

Jaké jsou vlastně cíle reformy veřejných financí, jejíž první etapou, stabilizační fází se dnes zde u tisku číslo 222 zabýváme? Za prvé to je snížit vládní deficit a zastavit nárůst vládního dluhu. Říkáme ambiciózně - v příštím roce na 3 %, v roce 2010 na 2, 3 % hrubého domácího produktu. Zvrátit neudržitelné trendy vládních a mandatorních výdajů a posílit jejich efektivnost. Snížit daňové zatížení. Omezit administrativní zátěž a daňové distorze zjednodušením daňového systému. Reformovat důchodový systém a zdravotnictví. Na základě ozdravení veřejných financí dosáhnout toho, aby státní rozpočet nebyl brzdou úspěšného ekonomického rozvoje, ale naopak jeho oporou. Pomocí vhodného nastavení daňových sazeb podporovat rodiny s dětmi. Přistupovat sociálně citlivým způsobem k ekonomicky neaktivní populaci - důchodcům, studujícím, zdravotně postiženým. Dodržovat závazky vůči Evropské unii a maximálně využít prostředky z fondů Evropské unie. Toto je programové prohlášení. Drtivá většina z vás by takové prohlášení podepsala.

Chci říci, že diskuse, která zde proběhla, nebyla jenom populistická. Já jsem ji pozorně poslouchal a vzal jsem si z ní celou řadu poznatků. Jeden z nich je, že můžeme v rámci tohoto prvního balíku reformních změn daleko výrazněji sáhnout na černé pasažéry zneužívající sociální systém. Že je možné - a tak jsem to z té diskuse vyrozuměl - zpřísnit vyplácení podpor v nezaměstnanosti v případě, že občan není aktivní, nechce se rekvalifikovat, nechce přijmout vzdělávací program, nechce vykonávat veřejně prospěšné práce. Takto jsem to z diskuse pochopil.

Záměrně nebudu pokračovat v konfrontačním tónu, na to nyní podle mne není čas. Snad jedna jediná věta. Ferenc Gyurcsány se svým známým výrokem "lhali jsme ráno, lhali jsme v poledne, lhali jsme i večer, " má své české pokračovatele, kteří by si mohli do záhlaví dát pokračování tohoto výroku "lhali jsme včera, lžeme dnes a budeme lhát i zítra".

Toto přece je pouze první krok, který děláme pro to, abychom ozdravili veřejné finance. Udělala by ho každá vláda. Udělala by ho i Paroubkova vláda, možná by volila trochu jiné nástroje, ale cíle by byly absolutně stejné. Bez tohoto kroku nejsou možné žádné další. Prostě na ně nebudou peníze. To je tvrdý fakt, se kterým nehne žádná ideologie, žádné plamenné projevy, žádné sliby. Tento krok řeší problémy minulosti a zajišťuje stabilitu současnosti. My přece ale musíme myslet především na budoucnost. Proto tady sedíme, proto zde hlasujeme, proto je vláda, proto je parlament. Další kroky jsou přesně popsány v programovém prohlášení i v materiálu, který je dnes k dispozici, a to jsou programové cíle vlády.

Nechci ani komentovat některé půvabné věty z projevů mých kolegů a kolegyň, které jsme zde během těchto dvou dnů slyšeli. Každý z dvou set poslanců má nějaké výhrady, včetně mě. To, co nabízím, je přesně to, co chce Jiří Paroubek. Je to ten kompromis, který je dán výsledkem minulých voleb, dán výsledkem červnových voleb v loňském roce. Pokud odhodíte ideologické brýle, tak to budete muset přiznat.

Každý z vás ví, co se stane, když tento balík neprojde. Nemluvím nyní o politických konsekvencích, ale o ekonomických. Postupně dojde fakticky k rozpadu státních financí. Nebudou peníze na investice. Pak na sociální dávky. Pak na zdravotnictví a na důchody. To přece nikdo nechce, to nechce ani ČSSD, která se chce jednou ujmout moci.

Ve svém úvodním slovu jsem se vyhnul kritice toho všeho, co dělaly minulé vlády z mého pohledu po osm let chybně. Nechtěl jsem vyvolávat zbytečné polemiky - nepovedlo se mi to. Ale já se nechci přít o minulost. Jde mi o to, co uděláme pro občany v budoucnosti. Myslím si, že jediné, co z dnešní diskuse občany zajímá, je právě ona budoucnost.

To, co děláme, neděláme proto, abychom získali ostruhy reformátorů. Děláme to proto, aby lidé měli jistotu, že státu nedojdou peníze na zdravotnictví, na školství, na penze, na bezpečnost, na dopravu.

Chci vás v této chvíli pouze vyzvat, abyste odhodili stranické předsudky, abyste umožnili učinit vládě tento kompromisní, neideologický krok, nutný krok k ozdravění veřejných financí.

Pokuste se nezavírat před pravdou oči. Napravo svým kolegům říkám, pokud jste pozorně četli programové cíle vlády, víte, že to je první krok a že další budou následovat. Nalevo vám říkám, budete mít dost času a prostoru, abyste mohli vládní návrhy s chutí cupovat a navrhovat lepší nástroje. Teď si ale myslím, že na stranické hádky není úplně čas. Pokud nepropustíte ten materiál do druhého čtení, tak tím říkáte veřejnosti: Nás nezajímá budoucnost, nás zajímá pouze přítomnost, pouze naše politická válka a realizace výhod z té patové situace. Říkáte tím občanům: My na vás kašleme, říkáte tím samozřejmě obcím, že bude méně peněz na financování obcí a měst, že bude méně peněz na realizaci jejich projektů. A říkáte tím evropským kolegům, my kašleme na všechna ujednání, my kašleme na to, co jsme vám slíbili. Já vás prosím, zkuste být zodpovědní a propusťte tisk 222 do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.